ZUŠ Jedovnice | Vystoupení v Domově pro seniory Holásecká v Brně

Vystoupení v Domově pro seniory Holásecká v Brně

« Všechny články
6. února 2020

Vystoupení ZUŠ Jedovnice

Přijeli k nám ze ZUŠ z Jedovnic. Spolu se žáky i pedagogové – ředitel ZUŠ MgA. Michal Hreňo, Hana Korčáková dipl. um., MgA. Radka Hreňová, Jaroslav Jiráček a Josef Formánek, DiS. Jsou to naši staří dobří známí. Přátelé. Jinak by k nám asi z takové dálavy úplně nejeli. Jejich vystoupení bývají nádherná, prvotřídní. Jsou dobří. Vždy se na ně těšíme. Nu a tentokrát… Sál byl plný, jak už dlouho ne. Ve vzduchu viselo očekávání. Již začínáme. Do popředí vystoupilo děvče v bílých krajkových šatech. Byla to Justina. Éterem se neslo „její“ “Už z hor zní zvon, už tmí se kraj a s ním tvůj syn šel spát. Všem přej týž sen, všem píseň hraj, mír strun, mír snů mám rád….“ Pěkné. Krásný, známý tradicionál. Alex se představil se svou trumpetou. Zahrál skladbu „Árie“ W. A. Mozarta. Hlas trubky je přehlédnutelný. Krása. „Tichá noc“ je nádherná sama o sobě. A ještě když se ke zpěvu přidá klavír a violoncello. Kouzelné, působivé. Hráli Hreňovi – otec a syn. Otec Michal doprovázel Davida. Nejen životem. Jejich „Tichá noc“ se nesla vysoko daleko. Karolínka nám zazpívala francouzskou koledu „Gloria“. Šikulka. Píseň „Nesem vám noviny“ dobře známe – zazněla dvouhlasně. Přidal se klavír, housle, violoncello. I ze známé koledy to byl zážitek nezvyklý. A již fanfáry hlásaly krásu do světa – Čestmír s panem učitelem Jiráčkem přednesli „Večerku“, starou, krásnou, známou Večerku, onen nádherný tradicionál. Najednou – jako by tam někde zářily táborové ohně, obloha byla plná hvězd a dálek. Kolem pluly sny. Všechno šlo spát. Dozněly táhlé hlasy trubek… Následovala skladba „Svatí pochodují“. Co to bylo? Prý šestiručka. Cože? Ach tak. Ano, za klavír usedli dva žáčci s paní učitelkou. Tři lidé, to je šest rukou. Proto ta šestiručka. Nevídané. A za klavírem bylo jaksi pořád místa dost. Vešli se všichni. Marek odzpíval písničku z filmu Polární expres. „Já tajné přání mám, když hvězda zhasíná. Ať nejsem stále sám, když právě začíná ten čas… V ty chvíle sváteční chce každý doma být. Když zvonky cinkají, já slyšel bych je rád. A chóry zpívají, já musím dávno spát. A z dětských snů dnes žádný se nesmí přestat zdát. Čas vánoční, když přichází tě hřát…“ Markův zpěv taky cosi vypovídal o talentu. Třeba o něm ještě v životě uslyšíme… A už jsme si vychutnávali anglický tradicionál. Jako by zpíval klavír, kontrabas, housličky. Krásně se jejich hlasům naslouchalo. „Bílé Vánoce“ Karla Gotta zazpívala Karolínka. Moc pěkně. Kdo by neznal: „Já sním o Vánocích bílých, Vánocích, jaké z dětství znám, zněly zvonky saní a každé přání v ten den splnilo se nám. Já sním o Vánocích bílých, vánočním stromku zářícím, světla svíček, jmelí a sníh, tak byl krásný den o Vánocích.“ Nyní zazněla skladba Amurádo. Zpíval a skotačil klarinet – ten jsme tu dnes ještě neměli. Zpíval i klavír – pan učitel Jiráček doprovázel svého žáka. Paní učitelka Korčáková s Davídkem, za doprovodu klavíru a violoncella, zpívali písničku „Už se zase těšíme na Ježíška“. S plným nasazením, skoro laškovně, žertovně. Úsměvy jim hrály na tváři, z očí sršely jiskřičky. „Už se zase těšíme na Ježíška, copak nám letos nadělí. Copak asi dostanem od Ježíška, to bychom rádi věděli. Já asi nic, protože jsem zlobil a naši šetřej na automobil. Už se zase těšíme na Ježíška. Stačí svetr nebo knížka… Bóže jak čas letí, ještě včera bylo třicet ve stínu. Kdo včera chodil bos, dnes v mrazu krčí nos a ani za nic nedal by si zmrzlinu… Copak asi dostanem od Ježíška. To bychom rádi věděli. Mí rodiče tajně kují pikle a tak obdržím zas to, co obvykle.“… Milé, krásné. Nyní nám paní učitelka Korčáková sólově zazpívala, s doprovodem klavíru a violoncella, píseň Ivety Simonové – „O Vánocích zpívám“. Navodilo to vánoční atmosféru, pohladilo po duši. Navíc – profesionálové. Mohli by pořádat samostatné koncerty. A již se blížil závěr dnešního koncertu. Světla zhasla. Do místnosti jako by se snesl soumrak. A do toho světýlka. Do popředí vstoupily dvě žákyně – mladé dámy – Zdeňka a Michaela. Na sobě jemné „hávy“, pláštíky jako z pavučin. Hrály všemi duhovými barvami. Na nich zářící světýlka. Baletky se ladně vznášely, předváděly svůj tanec. Pláště se v pohybu vlnily, kmitaly, světýlka probleskovala. Krásné, efektní. Pastva pro oči i duši. Moc jsme jim tleskali. Tleskali jsme ale všem. Každému žáčku, každému učiteli, celé jejich ZUŠ, jejich Jedovnicím. Moc se nám líbili. Jsou dobří, výborní, jeden vedle druhého. Svým uměním navodili sváteční pocity, slavnostní atmosféru. Oslovili, posilnili, vnesli radost. Přátelé, děkujeme mnohokrát! Budeme se těšit, až se k nám někdy vrátíte zas.

Za DS napsala PhDr. Markéta Běhalová

PhDr. Markéta Běhalová