ZUŠ Jedovnice | Napsali o nás…

Napsali o nás…

« Všechny články
30. ledna 2018

Ten den do našeho domova pro seniory měli přijet žáci a pedagogové ze ZUŠ z Jedovnic. Hodně jsme se těšili. Chodívají k nám léta a rádi je vidíme vždy.

Koncert začal. I vítr za oknem jako by polevil, meluzína ztichla – oba naslouchali. Co se to tam děje? Uvnitř v sále jakési krásné zpěvy se linuly, krásná hudba hrála…

Najednou jako by tu byly bílé Vánoce a nějaká krásná paní v šatech princezny tu snila. I světla svíček jako by zářila a bylo tu jmelí, sníh a krásný den. To zpívala paní učitelka Korčáková. Krása. Do toho táhlý, jiskřivý hlas violoncella. Nádherný vstup.

Tak to šlo dál. Alex – v bílé košili, černých kalhotách. Zazněla trubka. Úplné fanfáry a s klavírním doprovodem! To znělo!

David je šestiletý klučina. Chodí do 1. třídy. Bílá košile, s motýlkem. David tu měl oba rodiče. Nyní hrál na klavír a zpíval. Prostě, s dětskou čistotou. Na violoncello ho doprovázel jeho otec. Není to úžasné, když hrají spolu táta a syn!? Bok po boku. Úžasný soulad. Neunikl nám jediný jeho pohyb, jediný tón. Dohrál. Táta na violoncello lehce, symbolicky „zatleskal“, zaťukal. David byl spokojený. Vše registroval: otcův světlý vzor, jeho světýlko, mámu i celý sál.

Pak zněla hudba jako z pohádky – jemná, konejšivá, zasněná, „bělostná“. Takové snad byly i tanečnice – baletky, které předvedly tanec s vějíři. Ladné pohyby. I tanečnice jako by se s vějíři lehce vznášely, vlnily, proplouvaly. Krásné. Působivé.

Přišly na řadu další nádherné zpěvy. Karolína též ví, jak chutná sláva. Zpívala již na několika známých pěveckých akcích a byla prvotřídní. Přesto si svůj čistý přístup a ryzost zachovala. Tady odzpívala píseň Adama Michny z Otradovic – Chtíc aby spal. Protože tuto píseň zpívá i náš pěvecký sbor, přidali jsme se k ní. Nešlo jinak. Karolína si nás pěvecky vedla, určovala. Náš chór zněl jen z dálky.

Karolína s Adélou vypadaly jako sestry, ale nebyly. Možná to bylo i tím, že obě měly na sobě stejné šaty, parádní, barvy zlaté. Koleda Nesem vám noviny v jejich dvouhlasém podání vyzněla velmi zajímavě. K prvnímu hlasu jsme se zpěvem přidali i my.

Daniel hrál na housle. Téměř v rytmu tanečním, jako na zámku. Pak usedl za klavír. Šikulka. Hru na oba nástroje zvládá bravurně.

Jak šikovné jsou tyto děti! Talentované, nadané. Moc dobře však víme, že vždy tu jde i o obrovský kus každodenní práce, úsilí a vytrvalosti všech zúčastněných.

„Já malý přicházím“ – opět tu byl koledníček David. Milé. Neušlo nám, jak pěkně zacházel s mikrofonem. Vnímal svou hudbu, v sále svou mámu, tátu. Oba se krásně usmívali. To cítil naprosto jasně.

Adéla odzpívala slavnou, krásnou píseň Tichá noc. Zpívala moc pěkně, s citem. A do toho hlas klavíru a violoncella. To bylo! Nejen v češtině, ale i v němčině si ji mnozí z řad našich klientů prozpěvovali. Znali, podpořili, sami se připojili. Ani trochu se nedalo odolat!

Čestmír hrál na trubku skladbu Malý Nick. Ty trumpety opravdu mají cosi do sebe. Jeho trubka radostně provolávala do světa: Jaký to krásný den!

Johana zpívala píseň Adeste fideles. V latině. Pěkně. Od profesionála by ji člověk téměř neodlišil. Skvělá.

Kdo by neznal skladbu Píseň zvonečků W. A. Mozarta. Na klavír ji čtyřručně zahrála děvčata – Adéla a Simona. Simona k tomu pak tancovala. Šikulky! Co vše zvládaly!

Johana s Alžbětou vystoupily jako duo s písní „Bílou cestičkou koledníci jdou“. Touto písní perfektně uspěly i na jedné velké soutěži. Moc dobře volily: píseň byla milá, pěkná, z takových těch starých dobrých časů.

Odpoledne se pomalu chýlilo ke konci. Antonín. Zazněl hlas jeho klarinetu – s klavírním doprovodem. Klarinet jsme tu dnes ještě neměli. Paráda! Moc pěkné!

A už v popředí seděla naše manželská dvojice, sympatický pár – Michal Hreňo – violoncello, Radka Hreňová – klavír. Známá, slavná, procítěná, věčně jímavá, Schubertova Ave Maria. Nádhera. Ani jsme nedýchali. Kdesi v očích se zatřpytila perlička…

Slovo dalo slovo. „Vánoční ukolébavka“ – „Rozmilé děťátko spi“ – v podání paní učitelky Korčákové a Hreňové. Dnes tu byl i náš klient pan Vykouřil, nevěřil svým smyslům. Kdysi totiž, před dvěma lety, vyslovil přání, zda by nám tu píseň někdy nezazpívali. Loni na koncertě ze zdravotních důvodů nebyl. A oni!? S takovým odstupem času – nezapomněli! To bylo úžasné! Píseň na přání mu odzpívali, zahráli. Dech to vyrazilo i nám.

Slavnostní koncert, slavnostní závěr. Slavnostní atmosféra. Bylo nám dobře. A kdo za tím vším stál? Jedovnice! Jejich ZUŠ! Naši přátelé! Opět neváhali přijet z té dálky, maximum pro věc učinili. Perfektně vše zprostředkovali. Udělali nám velkou radost.

Na závěr dovolte poděkování. Velké díky patří všem účinkujícím. Žáci byli velmi šikovní, vynikající, ukázkoví. Předvedli nám kus svého umění. Ať se jim daří i nadále.

Děkujeme i jejich panu řediteli Mgr. Josefu Škvařilovi – ve všem naplno nasazoval, zařídil, organizoval. Děkujeme paní učitelce Haně Korčákové, dipl. um. – nejen za to, že nás celým odpolednem slovem provázela, zpívala, a plnila přání. Nemenší poděkování patří i paní učitelce Kateřině Javorské – zde na klavír doprovázela. Děkujeme paní učitelce Mgr. Radce Hreňové – klavír a jejímu manželovi Michalu – violoncello. Že jsou báječní. Děkujeme panu učiteli Jaroslavu Jiráčkovi – stojí v čele trumpetistů. Bez něho by, nakonec, ani Moravěnka nebyla ona. Děkujeme paní učitelce Lence Csevarové – která má zas lví podíl na úžasném úspěchu svých svěřenkyň – tanečnic, baletek. Že zdravíme do dáli.

Milé Jedovnice! Moc si vás vážíme! Máte tam velmi hodné lidi! Budeme se na vás někdy těšit zas!

Za Domov pro seniory Holásecká, Brno- Tuřany napsala

PhDr. Markéta Běhalová

PhDr. Markéta Běhalová